Tak jsem si malovala... Zase... číst dál

Mno, jelikož jsem teď děsný blázen do asasínů (stejně jako do Riddicka, Hannibala atd...), tak je nad slunce jasné, že je taky budu malovat (nemůžu si pomoct...). Moje dílka nejsou nejúžasnější, ale snaha se taky cení, ne? Vlastně ani nevím, proč sem svoje obrázky dávám, ale dumat nad tím nebudu. Mám jiné věci na práci. číst dál

Co to je breathariánství? Život bez jídla. Neber to tak, že bych chtěla vypadat jako vychrtlé modelky nebo hladové děti v Africe. Jde o to, že se naučíš příjmat energii ze svého okolí a jídlo k tomu nepotřebuješ. Četla jsem, že víc než 40 tisíc lidí žije bez jídla. Naučili se přetvářet energii ze svého okolí tak, aby je živila stejně, jako my si dáme řízek s bramborovým salátem. Ale narozdíl od naší stravy, využijí 100% z toho, co příjmají ze svého okolí. Zatímco my využijeme z jídla pouhých 15%. Zbytek končí v záchodové míse. číst dál

Luise jsem našla díky Victorii Francés (mají totiž hodně podobné obrázky a někdy jsem je nerozeznala). Ona sama se od něj taky hodně inspirovala. Luis má trošku odvážnější styl než Victoria, ale jeho obrázky jsou dokonalost sama číst dál

Ani si už nevzpomínám, jak jsem na její obrázky narazila, ale na co si vzpomínám je, že mě její obrázky naprosto uchvátily. Byla jsem zrovna v gotickém stádiu života a ona mě hodně inspirovala. číst dál

Tak... Jak začít... číst dál

Jo, já vím, že jsou už 20 dní prázdniny, ale mám to tady rozepsané už strašně dlouho, takže mi to pěkně leze na narvy... číst dál

Nebyla jsem na Harrym Potterovi a Relikviích smrti 2 (dále jen HPRS2) v kině (byla jsem jen na první části), ale myslím, že vidět to doma bylo možná lepší... Nikdo neviděl, jak mi téměř slzí oči. Ano opravdu. U mě obvykle není normální, abych bulela u filmu. Jsou myslím jen dva filmy, u kterých jsem brečela (ani jeden z nich nebyl Titanic). Ale Relikvie smrti, oba dva díly, mě málem rozbrečely. Bylo mi líto Dobbyho, Freda, Remuse, Tonksové, Snapea dokonce i Voldemorta. Pravděpodobně to bylo tím, že tam hrála ta správná muzika... číst dál

Ani nevím proč se mi tento film líbí. Vím jen, že patří mezi nejlepší filmy, které jsem viděla. Možná, že je to kvůli Dwaynovi, který svou roli zahrál výtečně, nebo kvůli těm citům, co tam neustále protínají vzduch. Netuším. Asi tomu hodně přidává i hudba. Ale prostě si myslím, že rok 2010 byl jedním z nejlepších let pro točení filmů. Ale když se podívám na komentáře k Fasterovi, zjistím, že si od toho ostatní slibovali víc, po tom, co shlédli trailer. Já ho neviděla a jsem asi ráda. Nesdílím názor s ostatními "znalci" (bez urážky), kteří hodnotí snímek velmi negativně. Mně se to prostě líbí a hotovo tečka... číst dál

Poslední dobou víc a víc cítím, že jsem jiná. Asi jsem opravdu gothička. I když se sama sebe snažím přesvedčit, že jí nejsem. Nemůžu jí být, otec by mě zabil. Už jednou si myslel, že se řežu a zmlátil mě. Říkal, že žádnou zasranou gothičku mít doma nebude. Jenže on o nich nic neví. Vůbec nic. Myslí si, že se gothici řežou (to já nedělám), že jsou věčně v depresi (to nejsem), že pořád nosí černou (to já nenosím. Občas si dám i jinou barvu), malujou si černé linky (sice si je maluju, ale to polovina holek ze školy taky. A to nejsou gothičky) a asi si myslí, že proto, že jsem gothička, nechci dál navštěvovat kostel a náboženství, ale to já nechci navštěvovat z jiných důvodů. A on je jedním z nich. číst dál

Ten je můj :) číst dál

Tak moje kámoška Willow mi splnila moje přání a vytvořila záhlaví na můj blog. Moc jí děkuju. Časem se snad dostanu ke Gimpu a udělám si nějaké sama, ale to co mi W. udělala se mi moc líbí a asi si ho tu nechám delší dobu. číst dál

Když se mě lidi ptají, jaký typ kluků se mi líbí, vyjmenuju 7 věcí, které by měli splňovat, aby se mi zamlouvali. Většina známých si myslí, že nikoho takového nenajdu. Já si to občas myslím taky, ale snít můžu pořád, že... číst dál

Na tento film jsem čekala děsivě dlouho, teď jsem ho konečně viděla a jsem absolutně nadšená. číst dál

Konečně jsem se podívala na ten nový film „Dotkni se duhy“ od Dana a Miriam. Musím uznat, že je opět úžasný, tak o něm něco napíšu a tím pádem Tě pěkně nažhavím, a pokud jsi to už viděl(a), tak můžeš napsat svůj názor. číst dál

Já je tak nenávidím. Jsou podlí, zákeřní, nevnímaví, sadističtí, nechápaví, zlí, egoističtí, podlézaví, nevěrní, nedůvěřiví, nafoukaní, prolhaní, nadržení, kritičtí a já nevím, co ještě. číst dál

Když jsem napsala článek „Nenávidíš mě?...“ bylo to z mých vlastních zkušeností. Možná se moje „kamarádky“ budou divit, ale já jsem se opravdu změnila. Nemám tušení, proč a jak se to stalo, ale jsem prostě jiná. číst dál

Tak nějak jsem zjistila, že se ozvala má Temná Stránka. Byla dobře schovaná v zákoutí mé duše a teď se rozhodla, že vyleze na světlo a ukáže svou sílu. A já jí to dovolila. S radostí, jen pojď a ukaž, co umíš. A teď je ve mě a děsně mi vyčítá to, že jsem ji celé ty roky tlačila do koutu. Ale už se to nestane, už může zůstat, jako jediná přítelkyně, které můžu věřit. číst dál

Možná číst dál

Tak jsem se rozhodla, že napíšu nějakou morbidní povídku, páč mi to jde nejlíp. Dlouho jsem vymýšlela a přemýšlela, o čem vlastně napíšu, až mi to samo přišlo. Teda zdál se mi sen a ten byl docela krutý a já si řekla, že si z toho vezmu příklad. Tak příjemnou (morbidní) zábavu... číst dál

Proč? Co jsem komu udělala? Všechno se hroutí, jako domek z karet. číst dál

Já tak nesnáším domácí práce! Jasně řešim píčoviny, ale stejně je nesnáším! Někdy bych 100krát radši kopala na zahradě latrínu, než umývala podlahu šúrovákem, hadrou, pak znova šúrovákem a pak to stejně musím sjet ještě třikrát a k tomu umýt nádobí. číst dál

Tak fajn, dneska jsme dopisovali závěrečnou slohovou práci. Byla to úvaha a na výběr jsme měli asi 8 témat. Já si vybrala „Nejcennější co mám“. Řekla jsem si, že nebudu psát o rodině a zdraví a dalších pytlovinách, na které věčně nadávám, ale vyberu si něco originálního, něco s čím jsem spokojená.... Takže to dopadlo tak, že jsem otevřela sešit a začala psát o svém myšlení, že je to to jediné, co nikdy nezklame. Jasně, někdy bych nejradši nemyslela na nic, ale to se stává opravdu jenom občas. číst dál

Tak fajn, vím, že už to máme za sebou, ale docela mě to štve... Hnusní Švédi... Aspoň ty Rusáky jsme rozdrtili, ale stejně... Chceš vědět, co jsem dělala, když jsme hráli se Švédskem? Seděla jsem u televize a pokaždé, když dal někdo gól, psala jsem to fotříkovi na mobil, takže jsem propsala spoustu peněz (ještě že mám paušál ), ale kdyby to bylo kvůli našim, ale to né, Švédi museli dávat víc gólů... Nesnáším je čím dál víc! Ale co už včil, že?! Aspoň nejsme čtvrtí... Ufff.... Stejně mě to štve. číst dál

Další část (snad už poslední ) číst dál

Pokračování... číst dál

Tento článek jsem napsala i na blog hollov-head.blogerka.cz a řekla jsem si, že si ho sem dám, abych zaplnila místo... číst dál

Mno, ta první povídka „Doufající“ nemá tak trochu smysl, páč jsem ji napsala jen tak, řekla jsem si, že napíšu další, abych vysvětlila tu předchozí... číst dál

Dr. Miranda Grey je uznávaná psycholožka, v ženské věznici Woodwards léčí psychicky narušené pacientky mezi které patří i Chloe známá vražedkyně, která tvrdí, že ji mučí. číst dál

Tuhle jsem sesmolila za pár minut, tak nějak vypovídá o tom, jak se cítím, zraněná ale doufající... číst dál

Věděl jsem, že tam je, cítil jsem ji. Neukázala se, stála na místě a doufala, že ji neuvidím, ale její vůně je nenapodobitelná, nádherná. Toužil jsem po ní, po teple jejího těla, po očích, jež ve zrůdě jako jsem já viděly aspoň trošku dobra. Netuším, jak ho tam našly. číst dál

Ahoj, číst dál